MěstysNové Dvory
Historie cukrovaru v Nových Dvorech.
V roce 1835 navrhl kníže Bedřich Oettingen-Wallerstein hraběti Jindřichu Chotkovi, že zřídí na jeho panství cukrovar na zpracování řepy-cukrovky s podmínkou, že mimo přenechání místa na stavbu se velkostatek zaváže dodávat po dobu 12ti let každoročně 20-30.000 vídeňských centů řepy a 800-1200 sáhů palivového dřeva. Hrabě na podmínky přistoupil s tím, že po třech letech bude moci za příslušnou náhradu cukrovar převzít nebo se stane spolumajitelem.
Původně měla být na cukrovar přestavěna zimní jízdárna, dnes sokolovna, ale nakonec se stavělo na severozápadní části hospodářského dvora. Stavební materiál dodal velkostatek, zařízení kníže. Cukrovar zpracovával řepu na cukrovou šťávu z řepy, která se vypěstovala na pozemcích panství a semena se pěstovala v Hlízově.
Na jaře r. 1860 převzal cukrovar hrabě Rudolf Chotek a společně s hospodářským radou A.E.Komersem odkoupili celé strojní zařízení. Oba byli též majiteli cukrovaru v Oužického, založeného r.1856 a od té doby po dobu 25 let byly osudy obou cukrovarů spojeny.
Protože se zvyšovala výroba, bylo nutno rozšířit i provoz cukrovaru. Proto bylo rozhodnuto, že se cukrovar přestěhuje do Ovčár, kde stál už starodávný panský pivovar (od r.1679), lihovar (od r.1841) a mlýn. Na cukrovar se přestavěly budovy bývalého panského ovčína a přistavěly se ještě menší domky pro kovárnu, byt pro strojníka, svobodného úředníka, skladiště, chlév a obytný dům s kanceláří.
Zpočátku cukrovar vyráběl pouze melasové zboží a později kandys. Postupnou modernizací přešel cukrovar na výrobu cukroviny a syrobů, z nich se po dalším zpracování vyráběly melisky (homolky). Rezultující melasa byla dodávána do sousedního lihovaru. Název firmy byl „ Továrna na cukr a líh v Nových Dvorech“.
Surový cukr byl vyráběn od r. 1883. V r. 1883 měl velkostatek problémy a cukrovar přešel do nucené správy - do nájmu „Úvěrní pozemkové banky“.
Velký význam měla pro cukrovar v r. 1883 postavení vlastní vlečky dráhy ze stanice sedleckého nádraží, která byla 1,8 km dlouhá. Lokomotiva bývala první léta zapůjčována ředitelstvím dráhy.
V roce 1886 pronajal hrabě Rudolf Chotek cukrovar Marku Taussigovi (pronájem trval až do roku 1917). Aby cukrovar nebyl odkázán na stav vody v okolních struhách, byl v roce 1888 zřízen po vykácení lesa rybník o ploše 57 měr. Pro účel cukrovaru zakoupil M. Taussig ještě rybník Vrabcov s pilou a mlýnem, což později vše převzal velkostatek. Když se stal majitelem hr. Emerich Chotek, prodloužil nájem cukrovaru o dalších 12 roků a bylo rozhodnuto o velké modernizaci. Ta byla dokončena v říjnu 1894. Účelnost rekonstrukce, jejíž celkový náklad činil přes 250.000 zl., se projevila ve zvýšeném denním zpracování řepy (o 100%), i ve značné úspoře uhlí (o 40%). Po této rekonstrukci se zařadil Ovčárenský cukrovar mezi největší v Čechách. Po vypršení nájmu v r. 1917 přešel cukrovar po 35 letech nájmů opět do režie Novodvorského panství, jehož majitelem byl již od 12. května 1911 hrabě Quido Thun-Hohenstein, synovec hr. Emericha Chotka, syn hr. Karolíny Chotkové, provdané hr. Thunové.
Firma cukrovaru zněla: „Cukrovar hr. Quida Thun-Hohensteina v Ovčárech.“
V době I. Světové války se cukrovar dostal do potíží a ty následovaly i po roce 1918.
Cituji: “Udržeti cukrovar Ovčárenský stalo se nutným příkazem nejenom s hlediska národohospodářského, ale i sociálního. Jediným východiskem, aby cukrovar zůstal nadále svému okolí zachován, bylo – nabídnouti jej rolnictvu; to stalo se počátkem r. 1919 prostřednictvím Moravské agrární a průmyslové banky, filiálky v Praze.“
Největší zásluhu o záchranu cukrovaru měl poslanec Josef Švejk, pod jehož vedením byla většina akcií upsána rolníkům, čímž získali vedoucí vliv ve správě cukrovaru. Ve stanovách pak byla učena povinná dodávka řepy (na 4000 akcií po 100q celkem 400.000q řepy). 28. září 1921 byla ustanovena akciová společnost „Rolnický akciový cukrovar v Ovčárech“. Předsedou správní rady byl zvolen Josef Švejk. V roce 1922 bylo rozhodnuto o celkové přestavbě a výměně strojního zařízení cukrovaru. V modernizaci se pokračovalo i v letech 1923-24. Počátkem roku 1923 odkoupil cukrovar od velkostatku Ovčárenský pivovar a mlýn.
Po II. světové válce byl cukrovar znárodněn. Koncem 80tých letech 20. století došlo k modernizaci a výměně strojního zařízení, ale již v 90tých letech byl provoz zastaven a celý objekt cukrovaru byl rozprodán v dražbě. Bohužel tento objekt nikdy nebyl prohlášen památkou, a ani umístění v památkové zóně, což by možná zabránilo jeho celkové zkáze. Většina budov cukrovaru byla zbořena, nebo se změnila ve zříceniny. Tak skončila sláva a pýcha Nových Dvorů.
Mlýn v Ovčárech. Fotografie pořízená krátce po roce 1924. Zachycuje pohled na severní stranu mlýna od dnes již zasypaného náhonu resp. koryta odvádějícího vodu z mlýna. V pozadí jsou vidět stavby náležející k pivovaru.
